Naturgeschichte und Technologie

Funkeho dílo Přírodověda a technologie patří ke standardním dílům, která sloužila k předávání vědomostí. Co lze z takových děl vytěžit v současnosti? Na kolorovaných mědirytinách vidíme různé živočichy a rostliny v konfiguracích, na jaké jsme zvyklí z různých didaktických pomůcek. Tento způsob uspořádání však má své konkrétní historické počátky i souvislosti. Ve své uhrančivě hluboké knize Na mramorových útesech se Ernst Jünger vyznává ze svého celoživotního obdivu k zakladateli přírodovědné systematiky v podobě binomické nomenklatury Karlu Linné: „Brzy jsme cítili, jak nás život podpírá a jak se nás zmocňuje nová jistota. Slovo je král a mág. Vycházeli jsme z výsostného příkladu Linnaea, který vstoupil s maršálskou holí slova do chaosu zvířecího a rostlinného světa. A podivuhodnější než všechny říše, které dobyl meč, trvá jeho vláda nad loukami květů a legiony hmyzu.“ Klíč k recepci Linného systematiky, z níž jsou odvozeny i tyto nejrozšířenější způsoby předávání přírodovědných poznatků, lze nalézt právě v dvojznačnosti charakteristiky terminologie a slov obecně jako vladaře a démiurga. V 17. a 18. století dochází ke změně mentální figury, kterou Michel Foucault popisuje ve své „archeologii humanitních věd“ Slova a věci jako rozestup mezi vědou a přírodou: „Mezi mathesis a genezí se rozprostírá oblast znaků – znaků, které pronikají celou sférou empirické reprezentace, nikdy ji však nepřekračují. Mezi kalkulem a genezí je prostor tabulky.“ Příroda, jak ji systemizoval Linné, je potom znakově uspořádaným rezervoárem toho, co lze nejen poznat, ale i technologicky využít, což je potom výsostné téma Heideggerova Gestell. Jak píše Emanuel Rádl v Dějinách biologických teorií novověku, jediném vědeckém díle českého původu, které uspělo na mezinárodní scéně, „u Linného byl život pouhým bezvýznamným přívěskem jeho knih“. Rádlova poznámka není jen anekdoticko-biografickým apendixem k jinak brilantnímu výkladu Linného díla, ale charakteristickým způsobem, jakým se přírodní věda zmocňovala toho, co se z původně řecké φύσις, chápané jako celek světa, měnilo v Natur, stále více pojímanou jako disponibilní soubor energií a technicky využitelných prostředků. Slovo se i Linného prostřednictvím stalo vladařem přírody a zároveň jeho kouzlem se v sousedství ocitali tvorové, kteří v reálném světě nemají k sobě žádný vztah. Mědirytinové tabule, které se potom v průběhu 19. století stávají trvalou součástí školních tříd, obsahují soubory organismů, které jsou uspořádány tak, aby vyhověly přírodovědné systematice, ale jsou vzdáleny lidskému zakoušení světa. Můžeme je chápat jako svého druhu indoktrinace, návody, jak chápat přírodu v její schematičnosti. Jinými slovy přichází ke slovu technologická moc přírody domestikované člověkem.

Sepsal: PhDr. Michal Janata