Feuer und Schwert im Sudan

Viktoriánská doba byla velice bohatá na romantické příběhy důstojníků gentlemanů, popř. jiných dobrodruhů, kteří sloužili britské koruně v různých koutech impéria, nad nímž slunce nezapadalo. Jako ukázkový příklad může posloužit životní cesta Rudolfa Carla von Slatin (1857–1932), ve světě známého spíše jako Slatin Paša. Narodil se ve Vídni do rodiny obchodníka s kořeny sahajícími do východočeského Heřmanova Městce. Od útlého věku ho lákaly exotické krajiny, a tak se již jako osmnáctiletý zúčastnil vědecké výpravy do Súdánu. Přestože zde pobyl jen krátce (byl povolán do rakousko-uherské armády), měla tato expedice mít zásadní vliv na jeho pozdější kariéru. Setkal se zde totiž s britským generálem Charlesem Gordonem, který pracoval pro Egypťany jako administrátor Súdánu (ten Egypťané dobyli na počátku 19. století). Gordon si všiml potenciálu mladého muže a o dva roky později mu nabídl práci ve svých službách. V době, kdy Slatin obdržel Gordonův zvací dopis, se právě v hodnosti poručíka účastnil okupace Bosny a Hercegoviny. Jakmile to bylo možné, vypravil se do Súdánu, kde jej Gordon jmenoval guvernérem v Daře a později v roce 1881 generálním guvernérem západosúdánského Darfúru. Pro své úřadování si snad méně klidnou dobu vybrat ani nemohl. V témže roce došlo v Súdánu k povstání pod vedením samozvaného vykupitele islámského světa Muhammada Ahmada, který si nechal říkat Mahdí. Zprvu nenápadná vzpoura se velice rychle rozrostla a začala ohrožovat samotný Egypt. Poté co v říjnu 1883 Mahdisté na hlavu porazili moderně vyzbrojenou, ale naprosto nedisciplinovanou egyptskou armádu pod velením plukovníka Hickse, bylo jasné, že situace je opravdu vážná. Pragmatický Slatin se rozhodl konvertovat k islámu, aby si získal větší důvěru svých vojáků. V bojích prokázal své velitelské schopnosti i fyzickou odvahu. Nakonec byl však tváří v tvář přesile nucen kapitulovat.

Britové, kteří považovali Egypt za sféru svých zájmů, si uvědomovali vážnost situace, avšak liberální premiér Gladstone byl přesto neochotný vojensky intervenovat. Omezil se proto na gesto tím, že vyslal dřívějšího správce země, generála Gordona, do Chartúmu, za účelem evakuace tamější egyptské posádky a britských civilistů. Nebyl by to však Gordon - archetyp viktoriánského hrdiny –, kdyby jednal jinak než v souladu se svým svědomím. Dobře věděl, že pokud súdánská metropole padne, jeho obyvatelé budou pravděpodobně zmasakrování. A tak se v rozporu s rozkazy rozhodl zůstat na místě a pokusit se Chartúm uhájit, ač věděl, že šance na úspěch je minimální. Zajatému Slatinovi bylo nařízeno, aby Gordonovi napsal dopis nabádající ho ke kapitulaci. Slatin mu místo toho v němčině napsal, aby vytrval v boji, a pozval ho do Chartúmu na oko dojednat podmínky kapitulace. Mahdí však vytušil tuto dvojitou hru a nechal Slatina vsadit do želez. Gordon dokázal Chartúm udržet téměř celý rok, ale nakonec bylo vyhladovělé město dobyto a celá posádka včetně něj pobita. Svým tragickým a hrdinným koncem své jméno na dlouhou dobu zapsal do britských učebnic dějepisu. Sám Mahdí, který si nekladl menší cíl než usednout na trůn tureckých sultánů, jej přežil pouze o několik měsíců – v červnu 1885 podlehl tyfu. Vraťme se ale zpět ke Slatinovi. Ten měl v mahdistickém zajetí strávit ještě celou jednu dekádu. Během této doby jej jeho věznitelé využívali jako poradce, popř. tlumočníka. Až v roce 1895 se mu podařilo za pomoci majora (později generála) sira Reginalda Wingatea uprchnout do egyptského Asuánu, poté co urazil cestu pouští dlouhou přes 1 000 kilometrů. Ještě v témže roce po nabádání svých přátel sepsal svůj příběh, který současně vyšel i v němčině pod názvem Feuer und Schwert im Sudan. Kniha se stala bestsellerem. Mimo jiné posloužila Karlu Mayovi při psaní trilogie V zemi Mahdího.

Když se v roce 1897 britská vláda definitivně rozhodla znovu osvobodit Súdán a vyslala armádu pod vedením Lorda Kitchenera, Slatin pochopitelně nestál stranou a zúčastnil se tažení coby důstojník egyptské armády. Po anglo-egyptském vítězství již v hodnosti britského brigádního generála přijal roku 1900 úřad generálního inspektora Súdánu, kde setrval až do začátku 1. světové války. Poté zastával funkci vedoucího sekce válečných zajatců při rakouském Červeném kříži. Sehrál svou roli rovněž při vyjednávání Karla I. o separátním míru s Francií a Británií. Zemřel roku 1932 na rakovinu. Za své zásluhy v britských službách se mu dostalo nejednoho řádu a ocenění, z nichž nejvýznamnější jsou bezesporu Order of Bath (Lázeňský řád) a Order of St. Michael and St. George (Řád sv. Michala a sv. Jiří).

Kniha, jež na první pohled příliš nekoresponduje s celkovým zaměřením NTK, se nachází ve sbírce historického fondu. Má pevnou vazbu formátu A5 a je doprovázena výpravnými černobílými ilustracemi, které dokreslují skutečný příběh – jenž je zajímavější než mnohá fikce.

Knihu si můžete v digitální podobě přečíst zde, popř. zde v anglické verzi.

Sepsal: Bc. Petr Nouza