Několik listů o pivě a pivovarnictví

Pivovarnictví patří k tradičním odvětvím českého průmyslu. V českých zemích se začalo vařit pivo již ve středověku, ale k nebývalému rozkvětu došlo až v polovině 19. století. České pivo se stalo synonymem pro kvalitu, bylo vyváženo do celé Evropy. Proto se ve velkém počtu začaly objevovat odborné publikace, které se vařením piva zabývaly. Jedním z autorů byl i František Chodounský, který v roce 1886 sepsal spis Několik listů o pivě a pivovarnictví. 

Nápoj, který se vyrábí z vody, ječmene a chmele, zná lidstvo již několik tisíciletí. První zmínky o pivě se objevily již v Mezopotámii přibližně 7 tisíc let před naším letopočtem. Vařili ho jak starověcí Egypťané, tak raně středověcí Germáni nebo Keltové. I v českém prostředí se pivo hojně užívalo. Bylo to především kvůli tomu, že voda byla nečistá a mnohdy závadná, a proto byla nahrazována pivem nebo vínem. Monopol pro vaření dlouhou dobu držely kláštery, poté se dostal do rukou měšťanů. Od poloviny 19. století se začaly blízko vodních zdrojů stavět sladovny a pivovary. Rovněž došlo k novému technologickému vývoji jak ve strojírenství, tak v kvašení kvasinek, čímž se rapidně zvýšila produkce piva.

František Chodounský (1845–1924) byl mužem na svém místě. Nejdříve zastával pozici sládka v pardubickém pivovaru, později se stal ředitelem Výzkumného ústavu pivovarnického v Praze. Během svého života vydal několik publikací, které se zabývaly pivovarnictvím nebo vařením piva. Jednou z nich je i spis Několik listů o pivě a pivovarnictví. I přesto, že tato publikace má pouze 64 stran, dozví se z ní čtenář mnoho informací.

Chodounský v ní vystihuje, jak vypadala pivovarnická práce, popisuje celý proces vaření piva nebo i například kde se pěstoval a kolik stál v 80. letech 19. století chmel. Velmi zajímavá je kapitola o pivě, ve které autor líčí, jak se vyráběly jednotlivé kvasy (moučný, chlebový, červený), a také jak se vařilo pivo v jednotlivých zemích i městech (Belgie, Anglie, Dánsko, Čechy, Švédsko, Francie, Itálie, Bavorsko nebo Vídeň). Dotýká se rovněž problematiky pančování piva. Již na konci 19. století k němu docházelo, nejčastěji se pivo ředilo vodou, kyselinou vinnou (především v Německu kvůli pikantní příchuti), nebo i uhličitany (kvůli kyselosti piva).

Tato kniha je k dispozici v Historickém fondu NTK pod signaturou HF 264 nebo v elektronické podobě.